Emoce vs. Emotikony

Můj typický den a den typický pro většinu mých přátel a spolužáků zahrnuje vstávání brzo ráno, odchod do školy, přetrpění těch pár hodin ve třídě, následný odchod domů, do kroužků či jiných volnočasových činností. Všude, kam se hneme, nás přitom doprovází mobil. Textové zprávy, nekončící hovory či jen aktuální statusy na facebooku se totiž nevykouzlí samy, že. Jen si sami spočítejte, kolik sms jste dnes napsali, kolikrát jste projeli nové příspěvky na zdech kamarádů, kolik nových příspěvků jste vytvořili vy sami. Kolik statusů jste olajkovali, ke kolika jste přidali komentáře, kolik se vám jich nelíbilo. A zkusíte si vybavit, kolik emotikon jste dneska viděli? Já osobně se přiznám, že je spočítat neumím. Beru totiž smajlíky jako samozřejmost, jako tečku za každou větou, jako nástroj, kterým udávám náladu a směr věty či odstavce a nezáleží na tom, zda jsem autorem já nebo někdo jiný.
Narozdíl od obyčejného ‘face to face’ rozhovoru se totiž, samozřejmě, nedá písmenky vyjádřit nálada ani emoce a přesně proto byly emotikony vytvořeny.

Na jednu stranu skvělý nápad - ‘namalovat’ z pár interpunkčních znamének obličej, který dokáže vyjádřit, jak se v danou chvíli cítíte. Obyčejný text se v tu ránu stane zajímavějším, prostě a jednoduše, smajlíci dodávají textu šťávu.
Bohužel, všechno má své mouchy. Některé emotikony rádi máme, některé zase ne. Někomu příjde ‘;)’ smajlík roztomilý, někomu ironický. Někdo rád ‘xD’ smajlíka, jiný ho nesnáší. Ač se to zdá až komické, fajn chatování s kamarádem se rázem může změnit na otravné popichování, a to jen proto, že Honza používá zrovna ty emotikony, které Dominika nemůže vystát, nebo taky proto, že na Dominiku působí ‘:P’ až nevhodně, zatímco Honzovi příjde přiměřeně drzý. Ovšem největší zrada emotikon je ta, že dokáží skrýt skutečné pocity a nálady mnohem lépe, než by tomu bylo naživo. Bude-li Katka posílat Petrovi jednu pusu za druhou, bude se Petr divit, když se s tím Káťa najednou rozejde. Naživo by přitom z jejího chování poznal, že něco není v pořádku.
Musíme si být samozřejmě vědomi, že zde samozřejmě vždy hraje roli osobnost člověka, jeho svědomí a pocity, a emotikony jsou jen, jak už jsem zmiňovala, nástroj, jak popsat a poslat svou náladu osobě na druhé straně.

Všechny osoby, myšlenky a myšlenkové pochody jsou jen a jen z mojí hlavy, tak mě nesežerte ;).Děkuju :).