Určující osobnosti v institucích EU

Kdo jsou určující osobnosti? Kdo jsou ti lidé, kteří říkají, co se bude dít v Evropě nebo i v jiných částech světa?

Je to José Barroso? José Zapatero? Herman van Rompuy?

Tito politikové jsou jistě ti nejviditelnější, ale jsou skutečně u moci? Myslím tím, jakože, fakt?

Ne, jsou tu jiní, čímž však nemyslím ministry a hlavy států. Jsou tu doslova desítky tisíc lidí, kteří skutečně staví Evropu. My to nejsme, jedná se o ty, kteří tvoří tu byrokratickou mašinérii za tím vším. Oni vládnou Evropě, oni jsou u moci, oni radí politikům, i jim samotným radí jiní, ale oni sami zůstávají skrytí a anonymní.

Začíná to Evropským parlamentem – Z České republiky tam máme dvaadvacet poslanců. Někteří z nich bývali celkem slavní, každý věděl, co dělají, ale to bylo před tím, než byli zvoleni. Nyní letí pod radarem a mlčí. Téměř žádný zájem médií, minimum článků. Ano, není to tak zlé, stále můžete získat alespoň nějaké informace o tom, co dělá například Tošenovský nebo Zahradil, pokud se snažíte. Nedozvíte se sice o úplatcích nebo o lobbyingu, ale to tolik nevadí. Členové parlamentu jsou viděni alespoň jednou ročně. Navíc byli zvoleni, což znamená, že pokud něco vyplave na povrch, můžeme na jejich místa dosadit kterékoliv jiné.

Ale oni jsou pouhou špičkou ledovce, co ti ostatní? Pod nimi jsou nekonečné řady kancelářských krys. V úkrytu schvalují zákony, rozhodují o omezeních, mohou si dělat cokoliv chtějí. Ksakru, mohou klidně rozpoutat i válku!

Moment, neudělali to už?

Welcome to the machine!

V průběhu semináře jsme navštívili Bonn, kde jsme se zůčastnili přednášky o OSN – já vím, OSN není EU, ale je podobná. Před námi stál muž hovořící snad o každé nedůležité nebo notoricky známé věci, která se stala během uplynulých padesáti let. Kvůli tomu se potom nedostal k důležitějším věcem, dokonce ani při otáznách ne, ale kvůli tomu to nepíšu, jenom jsem si potřeboval kopnout. Zmínil totiž zdroje financí OSN – mluvil o miliardách dolarů jako o spropitném, které necháte na baru. Jenom v Bonnu jsou tisíce zaměstnanců, další pracují v New Yorku nebo jsou roztroušeni po celém světě, znovu, neviděni, neslyšeni. Proč? Co všichni tihle lidé ve skutečnosti dělají? Jistě mají mnoho moci – mají přístup jak ke zdrojům, tak k VIP politického světa, k prezidentům a generálům – ale, opět, jak ji využívají?

Je to jako černá skříňka, jako dům bez oken. Uvnitř leží kočka, mrtvá a živá zároveň, připravená pokousat každého, kdo rozlomí zámek a opováží se podívat dovnitř.

Kde je páčidlo?