Internet pomáhá revolucím, ale...

Internet pomáhá revolucím, ale...

Na začátku letošního roku započalo něco nepředpokládatelného. V Tunisku došlo k lidovému povstání a to se jako vlna přelilo do ostatních arabských zemí. Zde se prvně projevila síla internetových sociálních sítí. Vznikly skupiny a konaly se demonstrace, ať už na podporu povstalců, nebo vlád.

První revoluce proběhla poměrně snadno v Tunisku. Místní vláda po pár dnech odstoupila. Podstatné však je, že zprávy o revoluci se, mimojiné i prostřednictvím sociálních sítí, velmi rychle rozšířily do celého světa. To podnítilo vznik dalších povstání, tentokrát v Egyptě. Tam však byla vláda odbojnější a k vítězství povstalců došlo až po několika týdnech protestů. Během této doby vzniklo na sociálních sítích mnoho skupin podporujících revoluční dění a žádajících pro Egypťany svobodu.

Otázkou však je, kdo tyto skupiny vytváří a kdo je podporuje. Vytvořit skupinu může obvykle kdokoliv, kdo má účet na dané sociální síti. Existuje tedy několik možností: skupinu může vytvořit přímo někdo z povstalců, nebo to může být někdo, kdo se o revoluci doslechl z médií a myslí, že by bylo správné povstalce podpořit, nebo to ještě může být někdo, kdo má zájem na tom, aby povstalce podporovalo co nejvíce lidí.

Povstalci samotní mohou sociálních sítí využít k ospravedlňování svého boje a široká podpora veřejnosti je pro ně velkou motivací.

Pak tu máme obyčejné lidi, obyvatele jiných zemí. Zde má velký význam postoj médií. Když média prezentují revoluci jako boj chudých občanů proti zlému vládci, lidé obvykle okamžitě začnou ukazovat, že stojí na straně chudých občanů. Výsledkem je nepřeberné množství nových skupin a podobných věcí. Jako příklad lze uvést nedávné masové zveřejňování tibetských vlajek na sociální síti Facebook, které mělo za cíl poukázat na údajné nedodržování lidských práv v této oblasti, které bylo krátce předtím prezentováno mnoha světovými médii.

Dostáváme se ke třetí skupině – někomu, komu záleží na vítězství jedné či druhé strany. Může to být člověk, firma nebo dokonce stát. Založením nebo přidáváním členů do skupin se dosáhne dojmu, že na podporované straně stojí mnohem více lidí, než je tomu ve skutečnosti. Takováto situace byla zmíněna v souvislosti s revolucí v Lybii. Během pár dnů vzniklo mnoho účtů na sociálních sítích podporujících povstalce a poukazujících na násilí páchané vládou, ale přitom jsou tyto stránky v Lybii blokovány, takže je jasné, že tyto účty vznikly v jiných zemích.

Otázkou však zůstává, nakolik byly (a budou) tyto revoluce úspěšné. Dokázaly bezesporu ohromnou sílu sociálních sítí v pozitivním slova smyslu. Není ale správné myslet si, že problémy, které všechny tyto bouře způsobily, se revolucí vyřeší. Možná dojde k větší svobodě slova, snížení byrokracie a snížení vlivu vlád na obyčejné občany. Ale problémy s korupcí, přebujelostí státní správy a chudobou přetrvají, protože je nelze vyřešit politicky, ale pouze ekonomicky. A to je ještě běh na dlouhou trať.

Albert Soukup, Jindřich Škripko